A je po svátkoch! Každý sa zas na neco těšíl – děcka na
Mikuláša, Ježíška a Silvestra, ti věčí na Mikulášskú, Štěpánskú a Silvestra,
chlapi na to, že vydrží to oteplování, takže nebudú moset furt dokola jak u
blbých odklízat sněh kolem chalupy a roby, jak zaséj v telebedně budú mocť
hleděť na Popelku a držať jej pěsti, aby to téj českéj Pretywoman klaplo a
dostala sa Trávníčkovi (jako by to bylo jakésik terno, či co).
Ale né enem baby, zdá sa mi, že aj ostatní ludé sú dycky o
Vánocách jaksik naměkko - teda okrem roboty, tam je šéfstvo spěš natvrdo, lebo
sa blížíjú z koncem roka aj jejich prémije a v taký čas by ten náš óbrgrupnmenažer
býl schopný podojiť aj kozla.
Tož ale zpátky – fakt sú naráz všeci na sebe tací hodní,
starajú sa, co keho trápí a sere. A též sa začínajú rozebírať vztahy. Na dědině
běda temu, kemu je přes třicet a nemá robu – či chlapa. V tem je zásadní
rozdíl mezi velkým městem a dědinú – lebo v městě sa také individua
nazývajú singles a sú „in“ a „trendy“, ale na dědině to sú skorem vyděděnci,
mrzáčci a každý naráz, kor v prosincu, cítí občanskú povinnosť takému
chuďatovi nejak pomocť.
Aj u nás je pár starých pannen (tým sa ale mezi ludma praví
„staré panny“ enem přes Vánoce, inak sú to takzvané „vyschlé fošně“ či
„vyzobané slunečnice“). Tyto roby sú vesměs egzystence, co do třiceti čekaly,
že pro nich přide princ na koni, do štyřiceti princ aj bez koňa a pak by snáď
byly rády aj kdyby si pro nich přišel čert. Nezadaní chlapi sú zas věčinú od
mládí zapúzdření v hospodě a majú zažitý taký pevný rituál
(robota-hospoda-postel-robota-hospoda…), že doňho žádný vztah néni možné
natlačiť.
Jaj, ale Vánoce sú čas zázraků a jak zme nad týmto tématem
raz před Mikulášem debatili v hospodě, tož zme sa aj dohodli, že jeden
taký zázrak zkusíme zpravit. Bývá u nás jakýsik Tonek (přímení schválně neuvádím).
Je mu už hrubo přes pětatřicet a snáď ani dovčil nebyl nigdy sám s robú.
Má taký vysunutý dolní pysk, že o něm raz kdosik pravíl, že gdyž promluví, tož to
vypadá, jakby sa otvíralo šufle na podvazkové pásy. Ja osobně nemožu posúdit, jak taký úložný prostor vypadá, ale
je fakt, že Tonkovi sa od téj doby praví „Šifonér“. Tonek-Šifonér ale néni blbý – enem taký trocha
jednoduchý. Raz zme si ho letos v létě dobírali, kdy dovede nevěstu a co
roby, kerá že sa mu v dědině lúbí. Tonek sa po pár borových s pivem
rozhycovál jak šporhélt na bijomasu a vylézlo z něho, že by nebyla marná
ta Kača, kerá vaří ve školní kuchyni.
Herdek – to byla pecka! Neco takého dovčil nikdo nevěděl a ani to
nikeho nenapadlo! Lebo, aj když sa nemá pomlúvať, o Kači býlo všeobecně známé,
že sa jedná o originál semetryku. S nikým sa neznése, furt břéská, všeci
ju serú, nic ju nezajímá, nic nechce počuť. Raz sme o ní pravili, že gdyby sa
chcela napevno zeznámit, tož si mosí dať v Jalovcu do rubriky „Zdarma“ takýto
inzerát: „Daruju sa. Zn.: za odvoz“.
Časem to jaksik odeznělo, ale jak včil býlo před tým koncem
roku, zas kdosik spomjél to vyznání potencijálního šamstra a préj, že bysme
měli byť kamoši, a né svině, a tým holuběnkám nejak pomocť k sobě. Kurňa, tož
lehce sa to poví, ale těžko udělá! Vedly sa dlúhé debaty a tých nápadů sa nedá
dopočítať! Ale pak sa objevíla geniální myšlénka – a tož jasné, že býla moja. Akorát
ten víkend před Mikulášem, sem vprostředku plodnéj debaty, cože prý babám
imponuje, zadeklamovál: „Roba chce dycky dobyvatela! Jak vidí sílu, tož aj
podvědomě cítí oporu a k takému chlapovi ju to táhne. Tož co gdybysme Kaču
nejak zpracovali na Mikuláša?“ Chlapé chvílu nechápali, ale pak im to došlo.
Přestrojíme sa za svatú Trojicu – Mikuláš, anděl, čert – a dojdeme ke Kači. Pak
ju čert řádně, jako pořádný chlap, vytrestá za její hříchy a ten čert, to bude
Šifonér. Vysvětlili zme to Tonkovi a ten, aj když byl zrovna trochu zabržděný
borovičkama, nakonec radostno přikývnul.
Enomže každý geniální plán mívá svoju slabinu – v temto
případě tým slabým článkem býl Tonek. Mikuláša letos vyšlo na sobotu a tož Tonek
celý nervózní z večerní akce sa už od rána posilovál borovičkú a pivem, až
to dopadlo tak, že o půl páté mjél asi štyry promile a hybnosť jak Meresjev.
Když sme došli na plánovaný předmikulášský sraz do hospody, tož Šifonér už měl
vysypané všecky šuplíky, ve výčepu aj na záchodě.
Co ale včil? Plán býl hotový, enemže chyběl hlavní aktér.
Mezitým už zavládla vánoční atmosféra a cúvnút sa nikemo nechcelo. Co kurňa
počít? Lámali sme si lebeně, večer na krku a my nemáme čerta - milovníka. Vtem
buchnúl do pípy hospocký Olín a pravíl: „Vy ste ale svině! Kehosik navést a pak
mudrovať jak z teho pryč! Néni vám to blbé? Esli ste to mysléli vážně, tož
do teho pudete sami a Šifonéra nejak zastanete, no né?
Tož to býlo slovo do pranice! Takže Mikuláša a Anděla
zvládneme a v roli Čerta – násilníka a svůdce v jednéj osobě –
zastúpí Tonka-Šifonéra vylosovaný neščasník. Zalomili zme sirky, v hospodě
nás bylo pět (jak v téj knížce od Poláčka), štyři sirky bez hlavičky a
poslední, tu celú , si vytáhne Čert, kerý sa bude u Kači tvářiť, že je to Tonek.
Jeden po druhém sme bez dychu tahali losy, až to padlo – a
nemohlo to dopadnúť lépe. Čerta si vytáhnul Kamil, mladý ogar, co sa k nám
nastěhoval před nejakým rokem ze Vsetína a protože sa chcel skamarádit, začal
chodiť do hospody. Dobré bylo to, že Kamil je postavú přibližně jako Šifonér a tým pádem by si Kača mohla mysleť, že je to
fakt Tonek. Dobré bylo to, že Kamil je zatým svobodý a tým pádem nemá případné
zábrany před choťú. Blbé bylo to, že Kamil v žádném případku nepřipúšťal
možnost nejakého intimnějšího kontaktu s Kačú, byť v roli čerta.
Byl z výsledku losování silně otřesený a dokonca sa mu
zdálo, že došlo ke zmanipulování. Nepomohlo ani, když zme mu vysvětlovali, že
je to vlastně taková adaptace pohádky Čert a Kača a on je herec. Pomohl až
poslední argument – slivovica. Čerta zme připravili tak důkladno, aby býl
schopný víceméně samostatno dolézť z Mikulášem a Andělem až ke Kači, ale
aby tam zbytečno nemlél pantem a robil enem „bl bl bl budliky“. Nadílka sa
odbýla celkom v poklidu – okrem teho,
že odýmený Kamil dostál chuť na řečňování a čertovským hlasem začál Kaču
strašiť: „Bl bl bl, ty si asi myslíš, že tu v tem smradlavém pytlu rachotíjá
prázdné konzervy co? Ale to sa pleteš lebo to sú duše neposlušných cérek a
estli čertovi hnedkaj nedáš (Mikuláš s andělom v tu chvilu trocha
zneistěli, esli na to čert nejde nejak fofrem), nedáš zeznam svoich hříchů, tož
ťa tam šúpnu též!“
Jak to celé dopadlo? Pravdu řécť, ani nevím. Mikuláš
s Andělem obrazili půlku dědiny vcelku v pohodě a ve zdraví – ale bez
čerta. Ten sa prý vyplazíl od Kači až nad ránem a počtveračky migal dom ze
zmuchlanú škraboškú, nalomený rohem a roztřepeným ocasem mezi nohama. Kača
ale eště ten deň odpoledne volala Tonkovi, esli by s ňú nešél na Silvestra
na Vsetín. A Kamil? Teho sem od Mikuláša eště neviděl – asi má přesčasy.
