Vítajte u Miry!

Vítajte u Miry!

čtvrtek 19. února 2015

Vítajte u Miry!

Najprv...

...sa Vám, milé čtenářky a čtenáři, chcu přectaviť. Menuju sa Mira a su VALACH. Ne že by sa mi včil zasek Kapslok, ale nejsu zrovna chodící bichla z gramatikú a pravospisem  a tož sa trochu bójím, abych to nepodrbal a ze sebja hned v prvéj větě neudělál vybrabčeného šimla.  Tož co bych Vám o sobě řeknúl? Bývám u nás na dědině od téj doby, co mňa sem tata z mamú donésli v koši z porodnice. Tož ale bacha, estli sa včil negdo začne vyškéřať, že mňa rodiča našli u kontajneru či že sem byl v tříděném odpadu, v tem razu dostane jednu po čuni a druhú chytne o futra. Šak myslím taký ten koš na prádlo – ono sa jaksik před týma dlúhýma rokama prý  pozapomňélo, že děcka sa rodíjá furt a z výrobú děckých kočárkú sa počítalo až od další pětiletky. A tož tata vystlal zhlavcama a plenkama taký velký prútěný koš, co v nim mama dovčil skládá vypiglované košule a gatě a za flašu VUPu (Valašské Univerzální Platidlo = slivovica) ho na tu ekspedycu do porodnice zebral  služební dvanástsetroskú přeceda jézedé, když jél k vlaku naproti inseminátorovi. Tož gdyž zme všeci v rychtiku dojéli bylo tehdá všade plno radosti – u nás doma aj v kravíně.

Od téj doby do včil sa teho hafo stalo aj změnilo, ale cosik je furt stejné – na Valachoch je furt faň a já zprubuju včil napsať neco málo, ať víte, jak to u nás chodí.

A estli sa vám bude neco či negdo z teho zdať povědomé, tož máte rech, lebo všecko sa fakt stalo...alebo skoro tak stalo.

Žádné komentáře:

Okomentovat