Co Valach, to podnikatel

Esli chcete věděť neco o našéj dědině, mosítě najprv znáť aj Květu. Možná by si kdosik zmyslél že, podla ména, to je nejaká mladistvá, obecně prospěšná společnica. Tož mladistvá už Květuška budě takových sedumdesát roků lebo aj věcej a s tú obecnú prospěšností to záležá, esli sa tým myslí aj roznášání drbů a nonstop služby informačního kancelářa.  Květa má o všeckém dění přehled a zprávy sú u ní rychlejší a přesnějí jak v Rojtrs nebo dokonca v Jalovcu; na dolním koncu si kdosik pčikne a za pár minut už na horním koncu všeci víjá, že je na Valachoch epidemija ptačí schřipki.

Květa nigdy nemňéla žádných děcek a aj jéjí chlap už radši natáhnúl paprče - tož včil je její rodinú dědina...a ona sa o ňu aj pečlivo a z láskú stará. Robí včil takú tu děvuchu pro všecko (tož to ale nesmí slyšat, lebo ona tvrdí že je ta „administrantní sila“) na úřadu starostovi Jarošovi – a aj k obústrané spokojenosti. Starosta si može býť istý, že budú včas a řádno hotové všecky formuláře, výkazy a iné hňupoviny, že sa nemosí starať o hlášení obecního rozhlasu, až sa budú očkovať čokli, a že Květa dycky ví, keré žádosti patřá vyřídiť starostú a keré može aj sama rovnú poslat do řiti. A Květa zaséj ví, co sa gde šustne, pyšná, že sa bez ní starosta ani neoprdne a ona sa z radosťú tóčí v kancelářu jak švrlák v máčce.

O Květě vám mosím aj řécť nejakú tu historku – tož toto sa stalo ešče za bývalého starosty Jožina. Jožin byl po téj revolúcii prvý, jak sa praví, demograficky zvolený zástupca lidu. Šak si to aj zaslúžil a všeci byli spokójeni, že budě starostovat on, lebo už před tým dělál deseť rokú přecedu emenvé aj partaje a tož vjeďél, co a jak a nemusíl sa včil nic nového učiť.  

Tehdá z Jožinem na úřad dovalila Květa, jako asystentka. Co by mjela robiť, jako ta asy stentka (asi sténať?) moc nevjeďéla, ale zvědavá byla od přírody jak rozvědčík Štázy a Cíajej dokopy a konspyrační teorije měla lepčí než ten Ovčáček od Zemana. Nikdy předtým úřednicu nedělala, ale zas mněla inačí kvalifikacu - šumná roba a k temu čerstvá vdova. Tož samo, že včil je to jinačí - tenkrát jako prútek a teraz má řiť jak baňu na rožnovském kostele a hubu jak Dé jedničku – samý výtluk, ale furt v provozu.

Na úřadě odebírali hafo novin aj časopisú, tož si neco přečtla tu, totok inde, rúzno si to v lebeni zesumírovala a pospojovala a pak sa roby u kvelba nestačily diviť, co sa o tom dění ve svjetě šecko ví na našem úřadu. Jak im to Květa vysvjétlila, tož pak stály ešče půl hodiny v řadě s hubama dokořán, jak gdyby čekaly, že koléj projede závodní zubař na preventyvní prohlídku.

Květa sa jednúc zas probírala haldami peryjodyk a naráz ju do očisek praštíl barevný plagátek, kerý vypadnul z teho balíka na zem. Na nim bylo hrubým písmem namalované „Chcetě rychlo a snadno zbohatnúť? Poďte svojím milijonom naproti, stačí zavolať!“. Tož to bylo neco pro Květu, bleskovo vyskočila jak gdyby oharek zapila kyškú, drapla telefón a vytočila číslo z teho letáka. No, a za pjet minút už bylo jasné, že prvá valašská multymilijonářka sa budě menovať Květa. Stačí enem jediné – kúpiť co najrychleji za nejaký vstupní poplatek sadbu pravých kalifornských hlíst a pak ty žďorby množiť a množiť až jich budě stokrát, tisíckrát, multymilijonkrát vjacej. Potem tych výpěstků budě posílať farmářom po celéj zeměguli a tí sa o ty valacho-emeryčany budú žduchať, lebo také kvalitní červy inde nezeženú. Květa už viďéla, jak sa v norkovém kožuchu procházá přes tu svoju červí farmu a koléj sú trasparenty „Z Květinýma žížalama na vječné časy“ a „Gde nejsú naše žížaly, tam všecko roste pomaly“. 

Tož ale co najprv? Jak sa to rozkřikně, bude chtít být každý žížalový magnát a všecko bude v sakroch. Rychlo si v lebeni porátala, kolik má našpórované na knížce a temu ogařisku na druhéj straně telefónu břéskla, aby jej zofort dovézl tych zázraků za pjet tisícovek, ale mosí to být samí šampijóni a ekstra kúsky, lebo ináč mu jich otříská o papulu.   A enem búchla sluchátkem, už mudrovala zaséj – šak mosím zehnať tym svoím poslom prosperyty aj nejakú rezidenciju, přeca si ich nenasadím do loža? Rychlo třeba zrobiť poctivý šaluňk, aby sa v tem udržaly šecky ty investicije, šak prý ty kalifornské zázraky serú jak japonská kopírka  – tož zas žhavila dráty a zháňala truhlářa, ale né od nás z dědiny, lebo sa nechcela šířiť, jaká je šikovná roba - šak ludé sú potfory, co nepřejú tým fikaným a úspěšným.

Tož zas viséla na telefonu dalšího půl dňa, až z teho ušisko měla rudé jak Mach, gdyž vyhazovál blinkr k Šebestom a ze sluchátka pak kapalo, jak tam aj naplúla, gdyž křičala, že všecko potřebuje nutno a včil. Gdyž sa spokojeno zaškňúřila, že tak rychlo by nerozjél manifakturu ani Baťa, tož naráz ostala nehybno z otevřenú hubú jak kdyby zmáčkl pause na videu. Kurnik šopa!  Šak aj gdyž mi udělajú šaluňk, kam já ty hlístové kolónyje napakuju? Doma dvorek jak pluvanec a sklep plný zemňáků – tož přeca to nevyhodím a nenavezu místo teho hromady hnoja?

Ticho jak při  estrádě na Nově, enem bylo slyšať přesýpať sa písek, jak Květě v lebeni šrotovalo, co s tým malérem. Ale jak sú ludé s čímsik v koncoch, tož dokážú vymudrovať aj hranatú guľu. Květa sa prudko ťukla do lebeni, že jej z ušiska vyhrklo aj trocha písku z tých přesýpaček! Šak starosta Jožín je včil celé dni fuč kvůlivá nejakým administratývám  a prám na úřadu majú taký šikovný sklep, do kerého nigdo nezlézl od kolaudace! Tam može býť třeba žížalová armáda a nigdo o tym nebude mjěť ánung. Rýchlo zarýglovala vrata na úřadu, dala na nich cedulu „Su na počtě“ a valila dom přichystať si  našpórované investyce a aj pár flašek VUPu (šak už aj víme, co to je), aby chlapom tá facha šla lepší od paprčí. Tož a za dva dni mjéli na úřadu páru tisícovek nových nájemníků a nigdo o tem nic nečúl.

Květa chodíla nenápadno na inspekcije do sklepa, jak to enem šlo a spokojenosťú zářila, lebo sa tam tym chrobákom lúbilo aj jim šmakovalo. Už rátala, že brzy přikúpí další chovy a chytne ten žížalový byznys fest za pačesy, enomže jak se neco može posrať, tož sa to takéj vydaří. Ten deň Květa od rána zglýňala po dědině a tož ani nečula, že na úřad dovalíl jakýsik kontrolor tých hasičáků. Tož aj to možná býlo prvý raz v historii úřadu, lebo na hasičák, kerý visál na stěně u vchodu sa dlúho škňúřil a pak sa starosty optál, čemu ho nevymjénili už po válce, gdyž sú na tem instrukce psané švabachem. Starosta enem skúsl pysk, zaškňúřil sa a v duchu sumíroval, koléj klobás má přirychtovať na zepisování protokolu a esli bude hňupovi stačiť malý demižón VUPu.     

Ten Soptík byl ze sebú spokojený, že z něho má starosta lufty, a tož prý že navrchu je hotový, enem eště  třeba zprubnúť aj únikovú cestu z objektu. Starosta si odfúkl, že toto je snáď  v cajku a důležitý tajak stěrač u ponorky, naráz chřestil klúčama, že vypadál jak ten přpleščený ancyjáš od otca Furata z ostrova Bojárd a hnedkaj  odmykál dveřa do sklepa. 

Lebo Květa ve sklepě už dávno před tým vymontovala žárovky, ať majú ty jéjí poklady kludné trávení, byla vnu tma jak v řiti. Hasič sa kurážno vydal vpřed, spátki ni krok a za chvílu slyšál Jožin ze sklepa dvakrát menší čvacht, čvacht, pak veličajzné hňáp a zúfalé úpění nekeho, gdo už má vyrychtované nájemní papíry z datumem nástupu do ďury za řbitovní stěňú.  Jožin sebú smýkl po schodoch a prám v tu chvílu sa navrchu ve futroch úřadu zjavíla aj Květa -  jak viďéla dokořán otevříté dveři do sklepa, tož sa s ňú rozhúpala podlaha, aj gdyž to stopro nebyla plovoučka. Enem stačila vyhrknúť: „Žížalenky moje zlaťúčké!“ Ešče horší to býlo, jak sa na schodoch zjavíl ten hasič. Eště před pár chvilama nažehléný navoňaný pandrlák včil vyhlížal jak Král Šumavy po přechodu bažinú. Bylo hned jasné, že ve sklepě sklúznul do žížalího domova a trocha sa tam vykúpal. Za každým uchem sa mu húpal extra dlúhý egzemplář kalifornskéj hlísty a z gatí mu kapala bijomasa. Táhl z něho odér jak ze schořa v řýji a spolu ze starostů zhlížali na Květu vyčítavo jak Cajthamlová na tatarku. Tož také patálije z hasičem sa těžko hasíjá. Jeden malý demižón mosely zastúpiť dva velké a ke klobásom přibýl ešče štráf špeku jak nohavica. Žížalí družstvo leťélo z úřadu jak špinavé prádlo a Květa hned za nima.

Tož ale né na dlúho, lebo po dalších volbách sa dekovál z úřadu Jožin a nový starosta Jaroš si poslál pro Květu, jako pro skušenú a výkonú sílu.